Datum: 5.–6. června
Složení týmu: Honza, Jirka, Zdeněk, Kryštof, Jana (naše 20. hra)
Výsledek: Došli jsme do cíle, umístili jsme se na 4. místě, účastnilo se 16 týmů, použili jsme 1 nápovědu.
V pátek ráno zjištuju, že se hra koná dnes a nikoliv v sobotu, to boří mé veškeré plány a vyvolává pochybosti o mém výkonu. Na hru jedu přímo z práce (se zastávkou doma pro věci a ve volební místnosti) s mírným zpožděním, v tramvaji se mi zavírají oči a celkově se cítím unavený.
Luštíme na Kampě
V parku s amforou se potkávám s týmem a zdravím se s Alešem Podolníkem v týmu e na x-tou. Medvědi a ryby už jsou na místě. Proklínám, že jsem ve spěchu doma zapomněl svinovací metr, přesto máme ještě dva. Rozbíháme se proměřovat objekty v okolí, já zůstávám na místě a zapisuji čísla do mřížky. Pak už stačí jen přečíst řešení.
Po zkušenosti ze Sešlosti odhaduji odjezd lanovky na 20:10. Přibíhám ve 20:09, pravidelný odjezd je však až ve 20:15. Přichází zbytek týmu a nastupují ještě další dva týmy (Ho-wa-da, Korupce na slunci). Na nočních hrách tolik oblíbený Petřín odmítáme vybíhat. Hezká šifra, geniální přesmyčka, dělíme si práci a necháváme písmenka běhat v bludišti. Odcházíme těsně za Ho-wa-dama.
Váháme, zde lze projít zahradou Kinských, nakonec se rozdělujeme. Naneštěstí diskman je v té části, která šla delší cestou. Posloucháme já a Jirka. Okamžitě identifikuji tramvajové linky, vždy je vybrán úsek trasy, aby byla jednoznačná. Vychází SPIRIT. Vyrážíme na cestu, zbytek dolušťuju se sluchátkama na uších během ní. Možná až příliš jednoduché, ale tramvajové šifry mám rád.
Křížovka na Spiritce
Luštíme ve stoje
Šifru u kaple vyzvedáváme jako první. Jsme v euforii, a tak ve stoje luštíme tajenku křížovky, zní divně SEDIVA = KRO, až po několika minutách si všimneme toho (mn. č.). Ihned navrhuji znovu použít hlavolam z první šifry a skutečně vychází řešení. Pochvalujeme opětovné využití startovní šifry.
Na louce jsme první, začíná se stmívat. Medvěd Martin na kole nás kárá, že jsme neposlali SMS orgům. Holt nejsme zvyklí být první. Konečně přichází ke slovu skládačka objevující se na předchozích šifrách. Já a Jana skládáme, zbytek přiřazuje městům čísla. Po slepení (některé trojúhleníky dvacetistěnu byly trochu menší!) zkoušíme, zda spojením bodů nevziknou písmena. Z pondělí vzniká jakýsi patvar a navíc nám přijde, že body neleží v jedné rovině. Nejsme dostatečně pečliví a ideu opouštíme. Zjišťujeme, že města jsou seřazená podle abecedy, to nám pomáhá s identifikací zbytku měst. Začalo to pokusy o využití čísel měst. Zkoušíme zakreslovat města do rastru. „Hele ono to pokračuje na druhé straně.“ Pátek vypadá jako O. Vracíme se k původní myšlence, tentokát však řezy dvacetistěnem provádíme v důslednou pečlivostí a vychází řešení. Víme, že jsme přišli o vedení, zdrželi jsme se tu déle než hodinu, už je tma. Nakonec je možná i dobře, že jsme se zdrželi, protože pohled na louku se světýlky byl parádní a odejít v normálním nebo o trochu delším čase, tak přijdu o jeden z nejlepších zážitků ze hry. Při sestupu z kopce trochu bloudíme a potkáváme další bloudící týmy (Drahoš forever). K rozhledně nás s jistotou vede Kryštof.
V amfiteátru pod rozhlednou Cibulka na šesté šifře jsem druzí deset minut za Vlhkou jámou. Strašidelnou gramofonovou nahrávku si vyslechneme jedenapůlkrát. Přichází zabloudivší Jirka a Zdeněk. V rychlosti sčítáme a jdeme na Poštovku.
Před deseti minutami odjela poslední devítka (s Vlhkou jámou). První 58 jede za deset minut ve 0:20. S napětím čekáme, zde ji stihne ještě jiný tým. Nestihl. V tramvaji dostáváme zadání a přemýšlíme, kde vystoupit. Do šedých políček doplňujeme LAZARSKÁ. Nakonec přeci jenom vystoupíme dříve – u Anděla. Dojeli jsme si sednout na Anděl, mimojiné protože se přeci jasně bude pokračovat směrem k Prokopáku. Zbytek křížkovky stihneme doluštit do příjezdu další 58 v 1:00. My nastupujeme, dva týmy vystupují.
Jízda noční tramvají nebyl příliš příjmený zážitek. Vystupujeme v nočním Žižkově s vědomím půlhodinového náskoku na třetí tým a hodinovou ztrátou na Vlhkou jámu, která zvládla zastávkovou šifru vyluštit bez vystoupení z tramvaje. Pročítáme si hezký text o husitech, po chvíli v něm poznáváme ulice. Jdeme do Domažlické a pak podle návodu kolem šibenic atd. Pevnost hledáme asi půl hodiny. Docházejí další týmy. Odbočili jsme totiž pošinou doleva (Kdo by se opevňoval pod vrcholem, to by přeci nevyhrál!) a brodili se asi 500 m kopřivama, zatímco Aleš Podolník šel 150 m doprava. Nakonec jsem se tam prodral křovím od železných ořů. Všímáme si, že různě otočená písmena ve čtveřicích by mohly dát smysluplný text. Jana rozpoznává správný způsob čtení. Hezké!
Běžíme na Lyčkovo náměstí. Jsme třetí, Vlhká jáma právě odešla a Tapüři tu sedí. Dostáváme do ruky šifru se 840ti písmeny v rastru. Grafická šifra v nás vyvolává obavy. Chtěli bychom odejít co nejdříve a bojovat s Vlhkou jámou. Přemýšlíme, jakou roli hrají černé a bílé řádky a co znamená ta diakritika. Zkušíme invertovat barvy podle diakritiky, nic. Hlavně nemůžu pochopit, proč je v šifře tolik písmen. Nesou informaci, nebo je to šum? Zřejmě jsou klíčem ke grafické šifře. Moc jsme věřili, že záleží pouze na tom, jestli je písmeno s diakritikou nebo bez. Kvantitativní zatoupení diakritiky se zdá náhodné. Přicházejí další týmy, Drahoš jásá po brzkém vyluštení. Po hodině marné snahy docházejí nápady, svítá, jdu s Kryštofem pro nápovědu (ve vlaku z Masarykova nádraží si dáváme pozor, abychom neusnuli a neprobudili až v Ústí). V pět hodin voláme Jirkovi nápovědu, ten už ale mezitím přišel na systém. Za půl hodiny šifru doluští a setkáváme se v tramvaji do Libně.
V Thomayerových sadech dostáváme roztomilou šifru, odhadujeme, že jsme tu sedmí. Potkáváme se opět s týmem Korupce na Slunci. Neznáme pořadí desatera přikázání tak chybějící písmenko hádáme. Spěcháme podél Rokytky pod železniční viadukt.
Do třetice ryby medvědi. Dostáváme poslední dřevěnou beničku s hlavolamem a deseti výstupy pro sluchátka na horní straně. Nad hlavolamem tu sedí e na x-tou a Happy Matfyz friends. Přiřazuji zvukům písmena, zbytek týmu luští hlavolam. Napadá nás přiřadit jednotlivým dílkům skládačky písmena podle ryb a medvědů na nich nakreslených. Dokončení luštění už je přímočaré a hlavně máme radost, že dostáváme smysluplný text. Předbíháme oba týmy, co tu byly před námi.
Odcházíme do parku Podvinní. Jirka říká, že zde už bude asi cíl. Tomu nevěřím. „Co by dělal v dřevěné boudě cíl?“ Ale byl to cíl.
Máme radost, jsme tu čtvrtí. Zbývá závěrečný úkol – labyrint. Před prvním průchodem si určujeme pravidlo, vybírat odpověď, která je v abecedě nejdříve. Jirka ale selhává u vlajek, místo aby vybral tu s prvním pruhem červeným (v abecedě dříve než zelený), vybírá správnou odpověď. Před druhým průchodem přidáváme pravidlo pro znaky a obrázky (spotřeba černé barvy a různé průniky přímek procházející přes obrázky odpovědí). Nakonec si vystačíme a abecedním pravidlem. Cílové heslo oznamujeme v 7:50. Huráá, dokončili jsme. Užíváme se pobyt v cíli.
Shrnutí
- Hra se mi moc líbila, pro adrenalin v krvi jsem ani neměl čas pocítit únavu
- A pak, že nejde udělat šifrovačku, kterou dokončí více týmů. Tent aspekt jsme ocenili
- Tři šifry založené na hlavolamu Severní pól
- Všechny šifry byly hezké, korektní a bez vad (a většinou dost náročné na vytvoření)
- Výborná dramaturgie šifer – bludiště, noční amfiteátr, tramvaj, cesta starým Žizkovem na Vítkov, nápověda na Kubánském náměstí
Napsal Honza, komentoval Kryštof
