Datum: 24.–25. července 2010
Složení týmu: Honza, Zdeněk, Kryštof, Kájínek, Pet (naše 33. hra)
Výsledek: Došli jsme na 13. stanoviště ze 14, umístili jsme se na 16. místě, účastnilo se 34 týmů, použili jsme 4 záchrany.
Po více než měsíci od Čiwawy jsme se všichni těšili na další šifrovačku. Z hromady emailové komunikace jsem přesně nepochopil, jestli je sraz na nádraží v 10:00 nebo 10:20, a radši jsem dorazil dřív. Stejným vlakem přijel i Honza, a tak jsme se vydali čekat na ostatní k pokladnám. Museli začít odmítat nabídky na společnou jízdenku, protože „pojedeme až v 10:40“. Asi v 10:20 jsme šli vyhlížet ostatní pod tabuli odjezdů. Abych to zbytečně neprodlužoval, náš vlak jel minulý měsíc, příští měsíc, ale v červenci se Honzovi jeho přání jet vlakem z pravěku (Přesněji Posázavským pacifikem včele s M286.1!) nesplní. Voláme organizátorům a hlavní nádraží opuštíme o 2 hodiny později. (Alespoň jsme si dopřáli chutného oběda: 4× Burger King, 1× solené brambůrky.)
Levý břeh Sázavy
Na start dorážíme chvíli před 14:00 a hned dostáváme startovní obálku a jakési tři papírky. Další prý neuvidíme a máme na to půl hodiny. Tři papírky jsou akorát pro tři, a tak si s Kájínkem bereme stranou šifřičky. Vyplňujeme sudoku, ale to už k nám přichází ostatní s tabulkou, kde po pár minutách a na druhý pokus dostáváme 60 % textu. Konzultujme oblast s mapou a můžeme dál. Na přesunu se oba mapaři tváří značně nejistě, ale než jsme my ostatní koukli do svých (ne tak kvalitních) map, tak nám prchli. U přejezdu se znovu nakonec všichni potkáváme.
Zdeňkovi je od začátku smysl všech sloupečků jasný. Zbývá vyřešit co a o kolik posouvat. Chvíli nám to trvalo, ale nakonec máme tajenku a spěcháme k patnácti dubům. Vadilo mi, že se muselo počítat modulo 26. Naštěstí se nikdo nedal svést mými návrhy zapojit jízdní řád. Přesun tentokrát zvládáme, akorát odbočka do aleje nás napoprvé minula.
Po letmém shlédnutí zadání další šifry okamžitě Kájínek komentuje neskloněný řez fontu textu, ale dál všichni zkoumáme čtverec. Záhy také začíná pršet a přestane, až když šifru doluštíme. Motivuje nás, že potkáváme Drahoše. Když mi kdosi odpověděl na mojí otázku, kolik je tam slov, tak jsem počet písmen odhadl na 130, naštěstí to ostatní nezastavilo, a tak jsme si text přepsali do čtverce. Jak ho přečíst za pomoci čísel nám však pořád unikalo. Vrhli jsme se na chvíli na šifřičky a jednička Zdeňkovi trvala asi 1,5 s + přečtení. Já jsem pak obdivoval Honzu, jak dokáže skvěle vymýšlet slova do křížovky, mě tedy žádné nenapadalo. Obrázků pod ní jsem si všiml za chvíli, čímž se všechno vysvětlilo a odešla také SMSka s žádostí o nápovědu. Ta nám byla samozřejmě k ničemu, ale po doluštění křížovky mi vyčištěnou hlavou probíhá správná myšlenka a můžeme dál.
Křížovkářská hesla jsme se Zdeňkem přeložili ještě, než přišli ostatní. Navíc si Zdeněk rychle všiml, že slova jsou jenom pěti- a sedmipísmenná, dál jsme je však zkoušeli řadit podle podezřelých popisů nebo rovnat do křížovky. Až nápověda nakopla k vytvoření křížů, ale jejich navázání se napoprvé nepodařilo. Honza zkouší kříže nesymetrické až si Pet konečně všimla, že jde slova jednoznačně spárovat pomocí středů. “Na Čekané” rozesmálo Kájínka, protože po posedu v popisu už dávno říkal, že posed bude samozřejmě Na Čekané, tak jaképak luštění. Šifra samotná měla na náš vkus příliš mnoho kroků. Cesta vedla sice blátem, ale žádné obtíže se nekonaly. Dokonce jsme na všech rozcestích správně odbočili. Navíc jsme konečně nešplhali do kopce od Sázavy.
Honzovi je hned jasné, že bude opisovat kružnice a čas řešení odhaduje na věčnost. Já pro jistotu vybíhám pro nápovědu, abychom se zbytečně nezdržovali, nebo alespoň ujistili o správnosti postupu. Když jsem se vrátil, tak akorát ostatní začínali číst řešení.
Nevěděli jsme, jestli ono rozcestí je to značené, anebo jenom rozdělení cest o kus dál. Kvůli popisu Jedlovka v mapě přímo u druhé varianty jsme se vydali tam, bohužel tam žádná zelená nebyla. V mapě (nejen) nás mátla příliš tlustá čára. Honza se Zdeňkem se pro zadání vrátili docela brzo, my ostatní jsme ještě chvíli hledali, a pak se vydali správným směrem. Škoda, že jsme nezaregistrovali doplnění pravidel o skautském táboře, kterým jsme samozřejmě prošli, ušetřilo by nám to mnoho času.
Zdeněk s Honzou rozdělili text na pět sloupců, a protože většina byla krásně symetrická, hned jsme poznali, že se jedná o grafické znázornění písmen. Úvaha správná, ale náhodná. Naštěstí Honza, Kájínek a Pet sedící o kus dál za chvíli text odhalili. (Ne však mojí zásluhou, já jsem zkoušel invertovat různé řádky.), a když mi vysvětlili princip, tak jsem nevěřil vlastním uším. To jsem přeci zkoušel, holt neumím číst bílé na černém, letos už podruhé. Jak jsme luštili ve dvou skupinách, tak jsme také šli, půlka po zelené a půlka po cyklostezce. Cesta po zelené byla přímější, a v hospodě jsme si dali Kofolu, než došel zbytek. Objednávku smažáku Pet a Kájínka jsme zkritizovali, že nás budou jenom zdržovat, i když trojice písmen jasně značily, že bude zle. (Zařazení šifry do hospody asi nebylo náhodné.)
A taky bylo. Písmena v tabulce jsme měli, ale dál ani ťuk. Po hodině a půl vyrazil Honza pro nápovědu a my jsme na luštění dočasně rezignovali. Neluštili jsme ani půlhodinu před mým odchodem, zato jsme vyřešili problém viny při srážce předjíždějícího auta na křižovatce a poslechli si Kájínkovu příhodu, jak vyhrabával v Portugalsku auto z písku. Jakmile jsme zjistili, že někdy záleží na cestě, tabulku jsme si řádně začmárali, zkoušeli jsme morseovku, ale pořád jsme nic neměli. Narozdíl od loňského ročníku jsme si vzali absolutní nápovědu. Jelikož jsme u hospody seděli přes 2,5 hodiny, vytáhli jsme čelovky a vyrazili dál.
Různě obráceným písmenům jsme přiřadili orientace, Honza si všiml slepeckých brýlí a už jsme se viděli na cestě dál. Braillovo písmo jsme však otáčeli a četli znak po znaku, většina písmen neexistovala. Vzal jsem jeden výtisk mapy a vyběhl jsem pro nápovědu, která se zdála být až překvapivě blízko. Po oběhnutí celého hřbitova dokola jsem nápovědu našel a vydal se zpátky. Ostatní doluštili a šli dál.
Noc na hradě
Doběhl jsem je kdesi v lese a opět jsme se rozdělili. Půlka šla necestou přímo do Šternberku, já se Zdeňkem směrem k silnici. Až doma jsem zjistil, že černá čára silnice na displeji, byla před skenováním modrá čára turistické trasy, a tak jsme jí s klidem v duši přešli a pokračovali až k řece. Cesta se ještě, jako naschvál, točila vlevo a my si přidali oproti ostatním asi 2 km. Ostatní mezitím nedokázali najít správné parkoviště a všichni jsme se potkali u pod hradem. Nakonec se dostalo i na horní parkoviště a my zamířili ke galerii. (Ačkoliv tato šifra byla umístěna ve městě, dohledání této šifry nám trvalo nejdéle, zejména kvůli velké ceduli parkoviště na náměstí a ne zcela přesně zakreslenému parkovišti v mapě.)
Koláč (Smysluplná konverzace jestli se jedná o koláč nebo o buchtu nám zabránila alespoň na čtvrt hodiny v luštění.) a čaj nám připomněl loňskou školku a nám se hned zlepšila nálada. Honza navíc hned našel nápovědu o kružnicích, všimli jsme si, že všechny data jsou z let 90., ale dál zase nic. Selhal Kájínkův geniální nápad rozdělit obraz na mřížku 5×5 a i několik dalších (například můj polský kříž). Až když jsme byli zmrzlí na kost a Honza se vrhnul na šifřičky, jsem plácl něco o mapě, ostatní se toho chytili a letopočty padly podruhé. Snaha přiřadit celé obrazy na mapu nikam nevedla, a tak Honza překresil do mapy pouze body a narýsoval kružnice. První dvě by ještě trochu soustředně vypadaly, ale ta poslední ne. V jednom bodě se všchny tři také neprotly, barevný graf a sudoku jsme neměli (Byly to spíš šifry než šifřičky a uvedli nás v ještě větší zoufalost.), a tak jsme proti Zdeňkově vůli požádali o další stanoviště. Z nádraží se navíc nechala odvést zmrzlá Pet a my pokračovali ve čtyřech.
Pravý břeh Sázavy
K pí jsme si sedli a než jsme text dočetli, už Zdeněk hlásí, že ho vidí v každé větě. Na to přiřazujeme délku slov k desetinnému rozvoji, ale na nic dalšího nepřicházíme. Pracná kontrola, jestli je rozvoj správně, také k ničemu nevedla. Pro nápovědu se nikomu nechce, protože už toho víme dost na to, aby nám dala něco nového a nám zbývá jenom komentovat předvádění se organizátorů, jaký text vymyslí. Do toho Zdeněk usnul vsedě a Kájínek vestoje. Po hodině a půl znovu přeskakujeme a nevypadá to vůbec dobře.
U rybníka nacházíme zadání. Chci si odskočit a žertuju, jestli si mám vůbec vzít batoh, aby mi mezitím neutekli. Když se po chvíli vracím, zjišťuji, že máme vyluštěno. Konečně něco přímočařejšího. Překládácí šifry miluju.
Do kopce k hradu jsem šplhal se záchvatem hladu v poslední fázi, ale než jsem vytáhl jídlo, tak měl Zdeněk (a Honza!) hotovo. Tak alespoň jídlo do ruky a jdeme dál. Situace se výrazně zlepšuje a my počítáme, že je ještě nějaká šance dojít do cíle. Kryštof dává Zdeňkovi rohlík, aby měl taky něco jiného než brambůrky.
Další šifra evokuje vzpomínky na poslední Tmou šedým číslem v pozadí, ale hlavně na 007 řadou čísel. Bohužel, převod do jiných číselných soustav se nás držel dlouho, číslo 273 k tomu přímo vybízí. Binárně 100010001, šestnáctkově dokonce 111, v devítkové 333, ve trojkové 101010. Heslo naopak nikde, ostatní se tak hezky nechovají. V zadání nebyla ani jedna devítka, tak že bychom převáděli z devítkové soustavy? Zase chyba. Poslední nadějná úvaha vedla k teplotním soustavám, taky si Honza později postěžoval, že jim hru netestoval žádný fyzik. Wikipedia nás alespoň poučila o “sphenic numbers”, Honza o stupni Prachaře a my se vydali před 90-ti minutovým limitem po silnici dál, špatným směrem. Po zaslání SMS jsme akorát u červené značky, a tak sestupujeme k Sázavě. Ve snaze ušetřit čas jsme si zašli 2,5 km, tedy já o trochu méně, ale zato jsem se na červenou vřítil ze svahu letem skrz trní.
Na naši poslední šifru nám nezbývalo moc času, a tak jsme tři řidiči napsali posloupnost aut při různých variantách křižovatky, zkusili morseovku a ukončili Sešlost. Ještě v žertu říkám Zdeňkovi, odborníkovi na polský kříž, že to bude tady, když jsou tři druhy aut. A můj nápad, že se budou střídat značky, byl považován za vtip. Ani mě nenapadlo, že se v cíli dozvíme to samé.
Shrnutí
Letošní Sešlost byla kopcovitá, dlouhá (38,5 km pro mě, 32,5 km (+4 km v Berouně) pro Honzu), ale hlavně pro nás hrozně těžká. Těžší než loni, protože pražské kluby, popelnice, kazeta i šachy měly jenom jeden krok. Letos jsme často udělali kroků několik a pořád se ne a ne dobrat konce. Navíc rýsovat s absolutní přesností do mapy s mezipřekreslováním na papír je pro nás z jiného vesmíru. Tak zase za rok.
Hru jsme si užili. Navzdory počasí se mi líbilo pěkné prostředí a většinou i přímo umístění šifer (nejvíce slunečné dopoledne na 11 u rybníčka), koláč a čaj. Bahno se kupodivu dalo zvládnout téměř bez poskvrny. Šifry byly hodně obtížné, některé podle mě bez nápovědy neřešitelné. Šifřičky se na rozdíl od loňska asi také minuly obtížností a většina týmů tak mohla využít jen dvě. Z šifer si mě nejvíce získala Sluneční, Tapír (ačkoliv jsme ji nevyřešili) a přeložená římská čísla. Děkujeme za hru.
Napsal Kryštof, komentoval Honza